A konečně posledními úpravami, proti standardu výrobce modelu, bylo vytvoření podvozkových noh řiditelné ostruhy, zakrytí táhel křidélek a pomocného úchytu pro otevírání servisní šachty. Protože se mi model, jak už jsem ostatně napsal, moc líbí a „umělecký dojem“ kazí jen drátěné nohy, rozhodl jsem se pro rozšíření těchto noh pomocí tenkého Climaporu potaženého hliníkovou samolepící páskou.

"Prostorová" podvozková noha

Řiditelná ostruha byla trochu složitější, zde bylo použito řešení které jsem okoukal u pana Potenského a jeho modelů z EPP a které již nějakou chvíli používám u svých menších elektromodelů. V podstatě se jedná o destičku zalepenou na stojato do trupu v níž je ve vislé rovině vyvrtán otvor pro protažení ocelové struny 0,8 – 1,0 mm.

Řiditelná ostruha

Aerodynamické zakrytí táhel křidélek nebylo nutností, ale vypadá opravdu o hodně lépe.

Kryt táhla

Na rozdíl od toho, pomocný úchyt na krytu servisní šachty je skoro nutností. Výrobcem navržené řešení zavírání je pro tento typ modelu ideální a léty odzkoušené, ale uchopit tento kryt a otevřít jej je téměř artistický kousek. Manipulaci s ním mi usnadnil můj „zlepšovák“, z kousku drátu, ohnutého do U, jsem si vytvořil jakési ouško, které je provlečeno skrze tento překryt a je zalepeno epoxidem a výrazně zjednodušilo manipulaci s tímto krytem.

Zámek krytu servisni šachty

Je s podivem že podobná „vychytávka“ nenapadla již výrobce, protože ani na odporu a ani na hmotnosti mnoho nepřidá.

Vzhledem k tomu že výrobce ve svém návodu nepředepisuje typ serv a ani přijímač, a omezil se pouze na základní určení (4x mikro servo a minimálně 4-kanálovou RC soupravu s mikropřijímačem),

zvítězily u mne již osvědčené serva HS55 na směrovku a výškovku a HS56 pro křidélka tato byla vybrána pro snadnou montáž na plocho a taky proto, že mají relativně dlouhé kabely, jež nevyžadují žádné prodlužování a v neposlední řadě i pro převody z uhlíkem syceného plastu) a přijímač Hitec Electron 6, který pro svoji nízkou hmotnost a nespornou výhodu dvojího směšování, vyhrál konkurz z mého přijímačového parku.
Umístění serv je dáno výrobcem otvory v křídle. Zde si nemůžeme mnoho vybírat, ale umístění regulátoru a přijímače je pouze doporučené a záleží na zvyklostech každého z nás. Samozřejmě že musíme mít neustále na paměti optimální polohu těžiště, a možnost rušení přijímače od regulátoru. Já jsem tedy přijímač osadil co nejdále od všech možných zdrojů rušení (motoru, regulátoru a pohonného akumulátoru), tj. mezi serva k zadní hraně křídla. S instalací elektroniky nebyly vůbec žádné problémy.

Instalace serv v trupu a přijímač

Po sestavení a oživení, stál přede mnou krásný a elegantní model, který byl o něco těžší než předepisuje výrobce, nicméně byl, dle sdělení pana Macháčka (ředitele firmy Astra) v toleranci. Já sám bych jej asi o mnoho lehčí ani nechtěl, neboť by byl hříčkou větru, krom toho jsem ani nepředpokládal, že by to byl hodný pomalolet. A tak po pečlivém vyvážení nastal den záletu. Byl jsem tak natěšený, že jsem jej vzal hned o víkendu s sebou na letiště, všude sníh a teploty kolem nuly. Vítr foukal asi tak 3m/s, a já v tuto chvíli nebyl přesvědčen o tom že půjde hned do vzduchu, a tak jsem udělal několik pojezdových zkoušek, srovnal ostruhu pro přímý směr jízdy a pomalu se „osměloval“. A pak to přišlo, Raven se na třičtvrtě plynu odlepil od země a stoupal vzhůru. Bylo třeba jen základní vytrimování.
Ale abych zde jen nechválil, po krátké chvíli letu se mi vymstila přílišná důvěřivost v práci výrobce, při jednom z obratů se vytáhly závěsy křidélek pravého křídla. Jak to dopadlo si asi dovedete představit. Ač jsem byl ujištěn, že každý z modelspanových závěsů je před instalací na své místo namazán lepidlem, zrovna u tohoto kusu tomu tak nebylo, a závěsy šly volně vytáhnout rukou. Tato nehoda, jejímž výsledkem bylo zlomené křídlo a prasklý motorový kryt, však odhalila ještě jednu „vadu na kráse“, a to dle mého názoru ne zcela optimální typ balsy (měkká s krátkými vlákny) který je použit na hlavní nosník křídla.
Na tomto místě je nutné podotknout, že po telefonátu výrobci, tento promptně a bezplatně zaslal nové křídlo a kryt motoru, bohužel už nemá samolepky s designem havraního křídla.
Po opravě a korekci výchylek byl Raven opět zalétnut a chová se opravdu jako dospělý akrobatický stroj, díky trochu vyšší hmotnosti musí pilot počítat s méně utaženými obraty, prostě 3D stroj to není, ale akrobacii, i díky přebytku výkonu, zalétne ukázkově a je jen na pilotovi jak se ji naučí čistě létat.

Co říci na závěr, i přes mírnou komplikaci, zapříčiněnou již zmíněným nedokonalým zalepením závěsů křidélek, je Raven krásným a výborným modelem, který však nelze doporučit začínajícím pilotům. Je to plnohodnotný akrobat s elektropohonem, prostě plnokrevník z farmy Volenov.

Roman Misar

Modely